Od dětství cítím, že jsem umělecky talentovaná. Nejdříve jsem se věnovala herectví, když jsem se dostala na Konzervatoř v Praze a posléze skončila v ročním angažmá v Městském divadle Karlovy Vary... Pak jsem se moc chtěla věnovat publicistice a být spisovatelkou. To se mi po studiu Literární akademie Josefa Škvoreckého v Praze podařilo. Baví mne totiž hrát si s textem, stylistikou, vyjádřením, barevností slov a přesahem. Od roku 2008 píšu do různých časopisů, novin, ale také kratší básně, povídky, mám rozepsaný román. Navázala jsem tak na praxi vytváření příspěvků v studentském rádiu, kterou jsem prošla ve Volda University College v Norsku. Tam jsem také vytvořila několik kvalitních fotek v rámci absolvování kurzu Photo for media. V letech 2013–2015 jsem přispívala reportážemi a rozhovory do pořadu Týden v kultuře na vlnách Českého rozhlasu plus.
Když jsem v roce 2012 psala do Regenerace reportáž o kraniosakrální terapii, netušila jsem ani v nejmenším, že se jí budu v roce 2014 chtít věnovat a udělám si kurz u Radka Neškrabala, což se mi nakonec podařilo. Následně jsem se v roce 2015 rozhodla, že nastoupím do výcviku kraniosakrální biodynamiky u Bhadreny C. Tschumi Gemin a Kaviho Gemin, švýcarských terapeutů, kteří se provozováním a výukou biodynamiky již velmi dlouhou dobu zabývají. Uvědomuji si, že pro všechny tyto mé profese (hraní, publicistika a literatura, kraniosakrální biodynamika) je důležitý dar pozorování a empatie. Zaprvé proto, abych mohla v herectví vyjádřit, jak se fiktivní postava v dramatu cítí, jak se chová, co ji trápí... Stejně tak je tomu i u publicistiky, tam musím empatii využít při rozhovoru s respondenty a talent pozorování zase využívám u reportáží. Podobně je tomu i u literatury, tam je potřeba někdy věrohodně zobrazovat každodennost, jindy převtělovat realitu ve fikci. Empatie je potřeba i při provozování kraniosakrální terapie, ačkoliv při této práci nic nového nevytvářím, spíše pozoruji to, co se v druhém děje a na to reaguji. Vnímání vnitřních dějů se odehrává nejen na fyzické úrovni, ale i na té nehmotné. Ovšem oproti divadlu nebo tvůrčímu psaní zde nic neinscenuji, nechávám vše volně se odehrávat. Pomocí palpace, terapeutického dotyku, který slouží k vyhodnocení zdravotního stavu, pozoruji pochody v klientově fyzickém i tekutinovém těle. V ten moment se stejně jako v jiných profesích řídím intuicí. Talent od Boha se proměňuje v umění a já pomáhám lidem nalézt rovnováhu za pomoci zdroje, na nějž se napojím. Schopnost lidi podpořit, být účastna léčení v hmotných i nehmotných částech těla se ve mně s každým jednotlivým dalším kurzem prohlubuje.
Výsledky vnímám i po několika ošetřeních. Měla jsem tu čest ošetřit přibližně sedmdesát klientů a za sebou mám více než tři stovky ošetření. Lidé se sezení za sezením uzdravují mentálně i fyzicky, někdy přijdou jen jednou, jindy potřebují na zpracování jakéhokoliv problému delší čas. Nánosy traumat, šoků a nemocí se z těla klienta/ky odplavují po vrstvách tak jako se oloupává cibule. Chce to jistou trpělivost, jak pro klienta/ku, tak pro praktikantku. Vždy ale čerstvě po ošetření rozpoznám, jestli se klientovi/ce ulevilo či nikoliv. Mým klientům se buď rozzáří oči, nebo si prostě jen ošetření pochvalují. A příště přijdou na ošetření třeba trochu upravenější či krásnější, mluví o svých problémech s větší lehkostí a také se fyzicky cítí zdravější a odolnější. Každopádně moje ošetření skoro vždy přispívá k větší vyrovnanosti a spokojenosti.
K tomu, abych se mohla kraniosakrální práci naplno věnovat, jsem musela trochu upozadit psaní, v roce 2014 jsem prošla i seminářem Andreho Jacometa Dynamiky traumatu, v roce 2015 a 2016 zase kurzy u Rogera Gilchrista (konkrétně se jednalo o kurz energetické medicíny, polaritní terapie, kurz kraniosakrální biodynamiky a neuroenergetické terapie a kurz resilience nervového systému). V létě roku 2015 jsem se jela podívat na úvodní seminář o přístupu Somatic Experiencing do Londýna, který vedla Giselle Genillard. I setkání s touto metodou mě opravdu v mnohém obohatilo a ujistilo, že dobře odvedená práce s tělem může rozřešit hluboko usazená traumata a bolesti. Získala jsem zde povšechné informace o metodě Petera Levina, který vložil hodně víry ve znalost neurofyziologie při zvládání stresu, traumatických událostí a zahlcení. V roce 2018 jsem absolvovala kurz sportovní masáže, později i kurz klasické relaxační masáže a také kurz masáže lávovými kameny a office masáže. Myslím, že jsem v oboru práce s tělem získala ty nejzásadnější znalosti a zkušenosti. Bavilo mne dozvídat se co nejvíce o neurofyziologii těla, i o svalech, kloubech, šlachách a orgánech, kostech, ale také o psychosomatice, která je s tělem úzce propojena. Všechny tyto vědomosti a dovednosti se snažím přinášet do sezení s klienty. Vědomě používám také soucit a smysl pro detail, naslouchání a intuici. Vnímám člověka v rámci celku, více holisticky než klasická medicína, která řeší pacientovy problémy odděleně, lokálně. Snad je důkazem tohoto mého přístupu i celá diplomová práce sepsaná v International Institute for Craniosacral balancing (překlad zní Mezinárodní institut kraniosakrální biodynamiky) s názvem Práce na strukturách viscerokrania u lidí, kteří prodělali zranění (speciálně pády). Při jejím psaní jsem skutečně, myslím, překročila svůj stín, když jsem zkoumala možnosti pomoci lidem s rozbitou horní či dolní čelistí, nebo s tinitem či očními problémy po pádech.