- 1) model zdraví – orientace k celistvosti a zdraví je základem pro terapeutický přístup
- 2) věda – znalost anatomie, fyziologie, embryologie a neurobiologie podporuje pochopení klientových vnitřních fyziologických procesů
- 3) filozofie – člověk by měl být inspirovaný k průzkumům, dotazování se a prozkoumávání, měl by se orientovat k nejvyšším řídícím principům přírodního světa
- 4) umění – vytříbené vnímání a rozlišování, tvůrčí aplikace základních principů vzhledem k vedení přírodními zákony
- 5) způsob života – přenesení učení a zkušenosti do denního života pro podporu seberegulace, sebeposilování, probuzení zdrojů a kapacity k uzdravení
Definice pojmu kraniosakrální biodynamika
Kraniosakrální: Termín "kraniosakrální" odkazuje ke strukturám krania (lebky) a
sakra (kosti křížové) a jejich anatomickým propojením.
Je to termín, který označuje základní anatomické prvky původního přístupu.
Biodynamika: Tato disciplína studuje dynamiku aspektů životních procesů na bázi zákonů mechaniky. Předpokládá rozpoznání životních sil zahrnutých ve formování a udržování života. Po léta výzkumu a přímé zkušenosti Dr. Sutherland pozoroval, že jevy, s kterými pracoval během ošetření, nesouvisely jen s pohybem struktur kostí. Předpokládal, že pohyby na úrovni tidů, které v těle cítil, jsou vyjádřením organizujícího principu, vnitřní fyziologické moudrosti propojené se zdravím.
„Je hlavní rolí každého doktora, aby se stal africkým šamanem či moderním lékařem v tom smyslu, že se bude chovat k pacientovi tak, že u něj tajně bude očekávat přírodní projevy, které nemoc uzdraví samy.“
Hlavní principy kraniosakrální biodynamiky
- zdraví je v živém těle vždy přítomno, také za nepříznivých okolností
- orientace na jednotu a celistvost podporuje projev zdraví
- vitální síly neustále generují, udržují a opravují tělo během celého jeho života
- během ošetření se propojujeme s vitálními, dynamickými silami života
- vnímání a rozpoznání regulujících životních sil podporuje jejich vyjádření skrze tělo, což má blahodárný účinek na tělo, mysl a duši
Primární respirace
Jemné rytmy životních sil mohou být cítěny jako vnitřní příliv a odliv nebo jako mimovolní vnitřní dech. Jsou již přítomny během nitroděložního života a přispívají k formování a rozvinutí embrya. Tento vnitřní respirační rytmus je přítomný u plodu v lůně, ještě předtím, než dojde k prvnímu poporodnímu nádechu vzduchu (u novorozence). Proto jej nazýváme primární respirací, abychom ji odlišili od plicního dýchání, které je považováno za druhotné.
Regulující cykly primární respirace jsou vnímány v celistvosti těla jako jemné, vnitřní, samovolné rytmy. Biodynamika podporuje vyjádření těchto cyklů, čímž dovoluje, aby léčení bylo vždy systemické a holistické.
Primární respirace přináší do buněk vitalitu a vytváří základ veškerých metabolických procesů. Slouží jako nástroj k zachování, opravě a regeneraci těla.
Praktikantka kraniosakrální biodynamiky se vztahuje k primární respiraci jako k
hlavnímu zdroji vyhodnocení ošetření a základní síle, která provádí terapeutický proces.
Primární respirace se projevuje v různých rytmech a kvalitách:
- Long Tide: pomalá, plynulá, cyklická síla, která se projevuje jako fenomén pole. Proniká a oživuje celé tělo.
- Tekutinový tide: pohyby tekutin v celistvosti tekutinového těla, které je též nazýváno biosférou (jež obklopuje tělo přibližně ve vzdálenosti 10-15 cm).
- Kraniosakrální impuls (CRI): rytmický impuls, který se v těle projevuje v pravidelných rytmech 6-8 cyklů za minutu, na něj pak odpovídají další struktury, například kosti a klouby, ale také orgány a fascie.
Součástí biodynamické práce je také ošetření fascií. S těmi praktikant/ka biodynamiky pracuje jako při viscerální manipulaci. Fascie je de facto viskózní blána, která obaluje, uchycuje, chrání, zavěšuje a je kolem každého orgánu a mezi každým orgánem. Fascie pak jsou i v cévách, tepnách, nervech, svalech a nadsvalových snopcích, dokonce i v kostech.
Definice mechanismu primární respirace
Zakladatel této práce, Dr. William Garner Sutherland (1873-1954), mluvil o mimovolním pohybu uvnitř základního systému.
Pojmenoval jej primární respirační mechanismus, který sestával z pěti následujících prvků:- 1) vrozená fluktuace mozkomíšního moku
- 2) pohyblivost mozku a páteřní míchy
- 3) pohyblivost recipročních napěťových membrán
- 4) kloubní pohyblivost lebečních kostí
- 5) mimovolní pohyb kosti křížové mezi dvěma kyčelními klouby
Dr. Sutherland učil, že těchto pět prvků vyjadřuje svůj vrozený pohyb skrze pravidelný rytmus a pohyb v tekutinách. Jeho hypotéza je založena na přesvědčení, že tyto pohyby jsou vyjádřením primární respirace, tedy původního vnitřního dechu. Nazval tento vnitřní dech „dechem života“, jiskrou vznícení, což je v podstatě hybná síla těchto vrozených rytmů, která reguluje a regeneruje tělo.
Dech života
Dech života vyjadřuje univerzální záměr vytvořit a zachovat život.
Je to tvůrčí životní síla, která nás propojuje s vrozeným zdravím a která vyjadřuje dynamickou, neustále se měnící řídící matrici.
Dech života se chová jako terapeutická síla, která se vyjadřuje v těle jako primární respirace, pomalý, stabilní, rytmický, pravidelný pohyb.
„Důvěřujte tidu, protože Dech života má všechny odpovědi, které potřebujeme.“ – Dr. William Garner Sutherland
Zdraví
Zdraví je neustále přítomno. V tomto kontextu zdraví není jen pouhou absencí nemoci, symptomů nebo problémů, ale je též harmonickou spoluprací veškeré životní síly, která nás udržuje při životě.
Vyvážená rytmická výměna mezi pohybem a klidem organizuje metabolické funkce každé buňky a veškerých tekutin v těle. Vyjádření zdraví je možno cítit jako sílu přílivu a odlivu a praktikant/ka jej může pozorovat a spolupracovat s ním jako s regulujícím vnitřním procesem.
Biodynamické koncepty rozumí tomu, že je zdraví neustále přítomno a je možno jej rozpoznat dokonce i v symptomu, nebo v nemoci. Praktikantka rozvíjí percepční schopnosti nezbytné k tomu, aby rozpoznala a podpořila přítomnost v působení zdraví ve prospěch klienta.
„Ošetřuji, abych obnovil zdraví, nikoliv, abych opravoval problém.“ – Dr. Rollin E. Becker, DO
Klid
V biodynamice pozorujeme a podporujeme život v pohybu. Také kultivujeme přítomnost klidu v životě. Během ošetření se mohou objevit dlouhé fáze odpočinku, při nichž mohou být obnoveny harmonické funkce fyziologie. V momentech klidu se vnitřní, bezděčné funkce reorganizují, také přinášejí do popředí více harmonie a jasnějšího vyjádření zdraví. V klidu může mysl expandovat, tělo může odpočívat, srdce se ztiší. Hloubka klidu přináší jasnost, podporuje přístup k vitalitě, organismus má přístup k silám zdraví a může se na ně naladit.
„Člověk musí umožnit všem věcem jejich vlastní, klidný a nerušený vývoj.“ – Rainer Maria Rilke