Všechno to začalo v roce 2014, kdy jsem prošla Kurzy kraniosakrální terapie u Radka Neškrabala. Nejdříve jsem se na prvních dvou seminářích naučila pracovat s desetibodovým protokolem. Tento protokol se člověk naučí používat během dvou prodloužených víkendů studia, aby pak mohl doma pomáhat například postiženému nebo vozíčkáři. Jmenuje se desetibodový z toho důvodu, že při něm praktikant/ka kraniosakrální osteopatie skutečně ošetří cca deset míst po těle, která bývají nejvíce plna bloků a traumatické energie. Je to taková první pomoc, ruce se přikládají na oblasti, které kdysi stanovil americký osteopat John E. Upledger, zakladatel kraniosakrální terapie. Tento manuál praktikant/ka využije hlavně, když neví, kde se zahlcení klienta/ky skrývá a neumí ještě naslouchat vrozenému plánu léčení. Je to tedy taková základní škola pro ty osoby, které se chtějí metodě věnovat. V třetím semináři jsem si okusila, jaké to je pracovat s lézemi SSB (tedy se sfenobazilárním skloubením), protože tyto tzv. léze (narušená funkce oproti normálu) nám opravdu mohou někdy nepříjemně ničit život. Práce s nimi zabírá krásně u migrén, lehkých bolestí hlavy, krátkodobých rým, ale i třeba při sinusitidách, poruchách sluchu, skolióze, ticích, změnách osobnosti či při obsesích, schizofrenii, depresi, sebevražedných sklonech, strachu ze smrti aj. Na čtvrtém semináři jsem se naučila pracovat s viscerokraniem. Bylo to poučné v tom smyslu, že jsem zjistila, že práce na poruchách kostí v obličejové části lebky může velmi ulevit, když lidé trpí dysfunkcí hypofýzy, alergiemi, vasomotorickými potížemi, bolestmi, chronickými bolestmi v oblasti zubů a jinými neduhy. Nastolením rovnováhy v těchto oblastech se dá velmi přispět k rozpuštění těchto potíží, bloků a problémů. V pátém a šestém semináři jsem se od Radka Neškrabala naučila, jak pracovat s žilními splavy, komorovým systémem mozku, dále s membránovým systémem, ale i s energií, s technikou EV4 a samozřejmě jsem si osvojila znalosti o mentální detoxikaci, biodynamice, zdravé výživě a jiných energetických formách léčby. Všechny tyto typy práce mohou velmi pomoci se syndromem vyhoření, depresí, když člověku chybí pohon, elán do života, když člověk spí celé dny, ale vlastně se cítí stále unavený. Některé z nich, obzvlášť drenáž žilních splavů, pomáhá například při třesu, nevolnostech, poruchách spánku a při insomnii, při potížích s pamětí, při nadměrném stresu, při podrážděnosti, snadném rozhořčení, při hormonální nerovnováze, pocitu netečnosti, těžkopádnosti, nejasnosti, ale i při nechutenství, zácpě a průjmu, při bolestech hlavy, migrénách, i vysokém krevním tlaku. Drenáž žilních splavů ale také pomáhá s regulací lymfatického systému, cévního systému a odvádění toxinů z těla. V sedmém a osmém semináři už jsme probírali jen to, jak vést s klientem podpůrný hovor, trénovali jsme komunikační dovednosti a samozřejmě i pracovali se systémem tzv. somatoemocionálního uvolnění, které pro kraniosakrální terapeuty pojmenoval také již jmenovaný dr. John Upledger.

Další kurz absolvovaný v roce 2014 byl seminář Dynamiky traumatu, který vedl Andre Jacomet. V něm jsme probírali hlavně fakt, jak moc velký vliv má na léčbu traumatu dynamika vyprávění místo příběhu. Bylo velmi důležité naučit se pozorovat tyto různé dynamiky popisování traumatických událostí, i to, co v těle způsobují. Též jsme si osvojili dovednosti, díky nimž může praktikant/ka lidem pomoci se s nimi vyrovnat skrze metodu Somatic Experiencing. Jacomet citoval několik terapeutů a lektorů, kteří ho v praxi ovlivnili, šlo mimo jiné o Petera Levina. Ten tvrdí, že trauma je něčím, co se stalo příliš rychle, příliš brzy a bylo toho příliš mnoho. Levine dále uvedl, že trauma je skryto v nervovém systému, nikoliv v události. Z toho vychází série jeho učení o tom, jak klientům pomoci, a to i díky tomu, že si začnou uvědomovat pociťovaný vjem (v angličtině felt sense). Jacomet nás seznámil i s prací Stephena Porgese, Arnolda Mindella a hlavně nám vyprávěl o tom, na čem se zakládá polaritní terapie a procesově orientované práce. Celkově mi kurz mnohé přinesl, obohatil mne a v mnoha oblastech jsem se ještě chtěla později samozřejmě zlepšit a dovzdělat.

I proto, že jsem chtěla načerpat další znalosti, jsem odjela začátkem července roku 2015 na krátký seminář do Londýna. Byl to úvodní seminář pro lidi, kteří by jednou chtěli studovat Somatic Experiencing, tedy tzv. Somatické prožívání, v tříletém výcviku. Naučili jsme se opravdu základy. Například to, že každý člověk má i v těch nejtěžších chvílích v sobě přítomné zdroje, které mu pomáhají nepříjemné pocity a traumatické zážitky zpracovávat. Praktikant/ka této metody by měl/a klientovi pomáhat překonávat těžké chvíle právě za využití těchto zdrojů, které jsou skutečně jak vnitřní, tak vnější. Má mu pomoci v těle tyto zdroje neustále nacházet, a tak vlastně trochu přilívat pomocí zdrojů příjemné prožitky do nezpracovaných projevů traumatu.

Předpokladem k tomu, aby mohl/a praktikant/ka somatického prožívání využívat všechny znalosti ve své praxi, je poznání, že trauma se u zvířat vybije z centrálního nervového systému velmi rychle. Například tak, že medvěd, který je postřelen falešnou kulkou, jež má navodit jeho dočasnou smrt v umělém spánku, se poté, co se později probere, velmi rychle otřepe, začne kopat nohama kvůli nemožnosti dřívějšího úprku a kráčí dál cestou životem. Je tomu tak díky tomu, že se zbaví síly, energie, která byla nevybita při boji o jeho přežití. Zvířata mají s člověkem společný plazí mozek, který se formoval 40 až 70 milionů let zpátky.

Plazí mozek je nejstarší část mozku, jeho součástí je tzv. mozkový kmen, střední mozek a Varolův most. Mozkový kmen řídí základní fyziologické funkce jako dýchání, reflexy, primitivní pudy. Mozkový kmen je zodpovědný za tzv. fight or flight reflex, tedy reflex boje či útěku. Součástí mozku je ještě savčí mozek, tedy tzv. limbický systém, který máme společný se savci, je odpovědný za naše emocionální projevy, ale i dlouhodobou paměť, či chování. No a pak máme neokortex, tedy šedou kůru mozkovou. To je nejmladší část centrální nervové soustavy, jež vznikla cca 40 000 let před naším letopočtem. Je zodpovědná za mnoho pochodů v těle včetně myšlení. Některá zvířata, například šimpanzi, mají až třikrát méně vyvinutý neokortex než člověk. Díky tomu nemají savci – šimpanzi, šelmy a jiné druhy savců tak vyvinutá centra důležitá pro řeč, logické uvažování a nalézání příčin a následků. Jednoduše řečeno: to, že jsou zvířata schopna projít život ohrožující situací téměř bez poskvrny, protože se posléze ze situace otřepou a utečou, je dáno i tím, že v podstatě tuto událost neanalyzují, nevytváří si tak sérii neduhů jako jsou třeba výčitky, stud, vina, bojování se sebou samým (namísto druhého, kterému jsem se měl ubránit). Každopádně po absolvování několika sezení somatického prožívání má klient/ka nevybitou energii z těla po jakémkoliv tělesném či psychickém šoku nebo traumatu zpracovanou a neměl by se k zahlcující události dále vracet. Jelikož právě ono neustálé přemítání nad nepříjemnými myšlenkami v rámci každodenního života Peter Levine nazýval pendulací, která za pomocí titrace, tzv. přidávání zdrojových okamžiků do klientova prožívání, bývá oslabována. Díky této metodě se celkově zvyšuje kapacita klienta zvládat náročné situace a vytváří se i tzv. okno tolerance, nebo též optimální zóna vzrušení, v níž nás nevyvede z míry cokoliv, co se může tvářit jako narušení naší komfortní zóny. Jakmile ale dojde k nadměrnému vzrušení, nebo naopak k nízkému vzrušení, můžeme se cítit zaskočeni, a pro naše tělo nastává konečně příležitost se seberegulovat a pozorovat své míry rozhození (vzteku, či naopak útlumu), až se v podstatě staneme resilientními (tedy náš systém bude odolný vůči věcem, které nám přinášejí do života chvíle nepohody). To vše a mnoho dalšího jsem se na semináři měla možnost tzv. osahat při několika demosezeních, kdy se jeden člověk stával nejdříve klientem, pak zase praktikantem/kou metody a nakonec i pozorovatelem těchto dvou osob.

V roce 2015 a 2016 jsem prošla semináři u Rogera Gilchrista – konkrétně se jednalo o kurz energetické medicíny, polaritní terapie, kurz kraniosakrální biodynamiky a neuroenergetické terapie a kurz resilience nervového systému. V každém z těchto kurzů jsem se naučila trochu něco jiného. Na semináři Energetická medicína a polaritní terapie, který se konal 9. –12. 4. 2015, jsem získala dovednosti, jak ošetřovat pět prvků v těle. Celá polaritní terapie je vlastně o vyvažování energií, někde v těle máme energie méně a někde zase více a praktikant/ka polaritní terapie se snaží tato místa najít, propojit se s nimi a za pomoci znalostí a dovedností v nich vyrovnat energii tak, aby jí někde nebylo příliš a jinde málo. Metoda vychází z čínské medicíny, ajurvédy a hermetické medicíny z Egypta a Řecka a jejím zakladatelem je americký osteopat Dr. Randoph Stone. Praktikant/ka v rámci polaritní terapie pracuje s pěti prvky v těle, ale i s dalšími souvztažnostmi v rámci polaritní terapie, kdy jedno místo v těle, jež je malinko vychýlené, může ovlivňovat zase jiné místo v těle, které na tuto nerovnováhu odpovídá.

Na workshopu Odolnost nervového systému, který se pro změnu konal 28. 10. – 1. 11. 2015, jsem se zase přiučila tomu, jak se postarat o centrální nervový systém a celé tělo, které je přetížené, jelikož prošlo buď operací, šokem, traumatem, nebo úrazem. Vzdělávala jsem se v tomto tématu z toho důvodu, abych věděla, kde všude se tento zásah v těle projevuje. Pracovat s tělem po takovémto vstupu se dá v mnoha rovinách: například s akutní lokální bolestí v místě nerovnováhy, která je ovšem také propojená s míchou, kde bolest může útočit i opakovaně na centrální nervový systém. Lokální bolest spolu s míchou a mozkem pak tvoří okruh, který může způsobovat chronickou bolest. Klient/ka pak může pociťovat úlevu, když praktikant/ka tzv. defacilituje centrální nervovou soustavu, to znamená, že pracuje na tom, aby došlo k vybití traumatické energie z částí těla, jež byly postiženy. Velmi může tato práce pomoci v případě, kdy se bolest v těle stala chronickou. Na tomto semináři jsem si též osvojila způsob, jak vyléčit neduhy tam, kde se bolest stává nesnesitelnou z toho důvodu, že do hry vstupuje tzv. adrenalinová osa, trojice hypothalamus-hypofýza-nadledvinky.

Na semináři Kraniosakrální terapie a neuroenergetická terapie, jež proběhl 16. 4. – 18. 4. 2016, jsem si zopakovala základy polaritní terapie a odolnosti nervového systému a více se naučila důvěřovat intuici ve své práci. Také jsem se přiučila práci s čakrami a i různé intenzitě kontaktů na těle klienta, zopakovala jsem si práci s pěti prvky v neuroenergetickém systému člověka v rámci polaritní terapie… Též jsem si prohloubila znalosti o tom, jak se vyjadřuje dech života a připomněla jsem si, co všechno může tělo udělat, aby se zbavilo traumatické energie. Většinou udělá to, že jí distribuuje do jiného místa v těle. Důležité bylo opět se seznámit s tím, jakými způsoby se dá pracovat s přesunem této energie do jiných oblastí těla, tedy i s pomyslnou pěticípou a šesticípou hvězdou v rámci našeho energetického systému.

Nejvíce sedmidenních až osmidenních workshopů jsem absolvovala v rámci čtyřletého výcviku kraniosakrální biodynamiky. Nemusím, doufám, úplně přesně popisovat, co všechno jsem se v něm naučila. Každopádně mi to dávalo smysl a napsala jsem na závěr studia diplomku Práce na strukturách viscerokrania u lidí, kteří prodělali zranění (speciálně pády). V podstatě došlo k tomu, že jsem oproti základům o metodě, které jsem se naučila v kurzech u Radka Neškrabala, tedy pracovat hlavně s tělesným tidem CRI, začala hlavně pracovat s tidem tekutinového těla a dále s tzv. longtidem. Longtide je celý vzdušný, většinou méně patrný příliv a odliv v těle klienta/ky, který se objeví v rámci ošetření, pokud mu to klient/ka i praktikant/ka dovolí, přijde v podstatě do ošetření v nestřežený okamžik na návštěvu, tak trochu jako vítaný host. Seznámila jsem se také s funkcí biodynamického klidu a zážehy, všechny tyto znalosti i dovednosti včetně praktických výměn sezení mezi spolužáky a supervize mne velmi obohatily, musela jsem také absolvovat minimálně sto ošetření na různých klientech v rámci čtyř let studia a napsat dvě případové studie a spoustu dalšího. V každém případě jsem přišla do kontaktu s úžasnými učiteli i spolužáky a lidmi různého náboženského vyznání, vzdělání, společenského postavení, pohlaví, sexuálního zaměření, směřování, a přesto jsem ke všem těmto lidem v rámci biodynamického ošetření přistupovala v podstatě stejně. Zdraví nezná rozdílu mezi chudými a bohatými, pracovitými či línými. Zdraví je přístupné v každém okamžiku, i v těch nejtěžších chvílích, a to neomezeně všem. Stačí se k němu jen neotočit zády. Poznala jsem hlavně význam zdrojů pro člověka zotavujícího se ze zranění, ať už psychických či fyzických. Zdroje stejně jako zdraví jsou také neustále k dispozici. Stačí si k nim nalézt onu cestičku, stezičku, který má také každý jinou…

Zvláštní formu výuky jsem podstoupila na několika kurzech šamanského léčení u aztéckého šamana Xolotla Martineze. Nejdříve jsem se nechala na Vánoce roku 2014 od tohoto Indiána původem z Mexika ošetřit. Najednou se mi otevřel celý vesmír. Jeho přístup ve mně probudil touhu dozvědět se něco více o starodávných praktikách léčení zakládajících se na vědění kmene Aztéků. Ihned v únoru roku 2015 jsem proto absolvovala seminář na Druně (prostor určený pro seberozvoj), v němž jsem se naučila Základy šamanského léčení. Absolvovala jsem výuku ve dvou druzích aztécké masáže, v jemné práci s energií klienta, se záměry, vajíčkem, tabákem, krystaly a seznámila jsem se i s jinými druhy léčby.

V třídenním víkendovém semináři Umění léčitelství roku 2015 (26.–28. 6.) jsem své znalosti rozšířila o povědomí o tom, jak se léčí pomocí ptačích per, amuletů, bubnů, magických pohybů, zvuku, zpěvu, bylinek, květin, vejce, ohně, kruhu nejbližších a dobře mířených a zacílených záměrů. Zasvěcení do prastarých technik tradičního lidového léčitelství a transformace energií těla a mysli probíhalo naprosto v přátelské atmosféře. Nahlédli jsme na původ zla, chorob a nemocí z pohledu úplného a přirozeného bytí. V povodí řek Tiché a Divoké Orlice v centru meditace a přírodního učení Sklenářka jsem prožila intenzivní setkání se čtyřmi elementy (země, voda, oheň, vítr) při obřadu v teepee, v potní lázni a propojovala jsem se též s léčivými písněmi a dýmkovým rituálem, v rámci těchto rituálů jsem očistila sedm druhů těla dle aztécké tradice.

O rok později, ve dnech 22.–28. srpna 2016, jsem se zúčastnila semináře Stezka bojovníka, na němž jsem v sobě probudila bojovnici a naučila se pracovat se sluneční a zemskou energií (a to i pomocí vhodných tělesných cvičení), dále jsme pracovali s lukem, šípem a opět jsem pocítila neochvějnou výhodu šamanského kruhu při léčení. Celkově jsem na tomto semináři prošla fyzickou, mentální, duchovní transformací, a to v harmonii s krásou přírodního světa. Součástí pobytu byl opět i rituál v potní chýši.

11. 6. 2017 jsem se pak zúčastnila semináře Léčivá moc krystalů, kde jsme pracovali s našimi osobními krystaly a učili jsme se zde, jak pomocí dalších drahokamů a krystalů působit i na různé tělesné čakry. Také jsme si zopakovali význam dobře postaveného oltáře při šamanském léčení. Ten jsme vytvořili pomocí šátků, vody, krystalu aj. Během let 2018–2022 jsem prošla několika potními chýšemi, v nichž jsem očišťovala hmotné i nehmotné tělo, a to jak v jarních, letních, tak i podzimních a zimních měsících.

Ve dnech 3.–5. 11. 2023 jsem absolvovala další zábavný seminář Kurandero – umění léčitele. Tento worskshop byl velice intimní, sešli se tam jen čtyři účastníci včetně mne, překladatelka a šaman. Xolotl nám předával nauky slavných kurander (léčitelek) a kuranderů (léčitelů) působících po generace v Mexiku, Guetamale, Peru. Seznamoval nás i s archaickými technikami léčení těla a duše. Dozvídali jsme se i o způsobu života, jímž můžeme chránit cenné znalosti pro tyto časy, byl to opravdu komplexní seminář, v němž jsme se naučili pracovat s kyvadlem, jež pomáhá najít nerovnováhu v čakrách, ale i rozpoznat rozsah energetického těla okolo klienta. Za použití rostlin, květin a bylin jsme pracovali s očištěním sedmi těl. Přišly samozřejmě na řadu i krystaly, tabák, vejce, ptačí pera, oheň, ale i bylinky a tradiční potní chýše Temazcal.

Posledním kurzem, který jsem absolvovala, byl Život ve frekvencích ve dnech 22.–25. 9. 2024 v Údolí Volavek. Školil nás Vladimír Ekart, známý kouč, lektor a praktikant metody Rekonektivního léčení. Během kurzu jsem si opět uvědomila, že schopnost cítit energie má každý člověk. Všem lidem, kteří přijeli na seminář ochutnat frekvence rekonektivního léčení, Vladimír sdělil, že bychom pro tentokrát měli opustit způsob myšlení, který známe a měli bychom se podívat na léčení trochu jinou optikou než doposud. Pomohlo mi to zapracovat se svým egem, tedy zbavit se pýchy ohledně faktu, že se mi díky léčení podařilo někomu dopomoci ke zdraví. Jedná se totiž o inteligenci, která je chytřejší než my a u člověka léčení zprostředkuje. Vladimír vyvrací domněnku o tom, že v momentě, kdy je léčitel vyčerpaný po ošetření, tak je to důkazem faktu, že je úspěšný. Energie kvantového léčení je totiž neustále přístupná a léčitel z této práce tedy nemůže být unavený.

Rekonektivní léčení působí na úrovni energie, světla a informace. Na kurzu jsme si zkoušeli nejdříve hrát s tím, co se nachází mezi dlaněmi dvou lidí, kteří stojí proti sobě a jako by si je chtěli podat, akorát to neudělají a jejich dlaně zůstanou vzdálené pár centimetrů od sebe. Též jsme potápěli imaginární poleno apod. Posouvali jsme s ním dolu, nahoru, doprava, zpět a doleva.

Pak si jedna z účastnic semináře lehla na zem a já obcházela její tělo. Naciťovala jsem si, co jí obklopuje. Vždy jsme takto pracovali po dvaceti minutách s různými kolegy a kolegyněmi ze semináře. A já tak nad každým ze zúčastněných popotahovala jakési struny. Zapojila jsem i mikropohyby rukou a pozorovala jsem změny, ke kterým u kolegů docházelo. Dle Ekarta můžou mít právě tyto struny, jež jsme cítili, cosi společného s teorií superstrun (ta sjednocuje kvantovou mechaniku a teorii relativity). Superstruny jsou pak podle Wikipedie základními stavebními kameny přírody, které vibrují různými způsoby, též odpovídají různým druhům elementárních částic. Žijeme údajně nikoliv v trojrozměrném, ani ve čtyrrozměrném světě (výška, šířka, hloubka a čas, kde se čas zrychluje), ale dle teorie strun dokonce v deseti dimenzích. Jak jsem každým dnem kráčela seminářem, dozvídala jsem se více a více o tomto léčení, které údajně probíhá mimo časoprostor. Přičemž jsem nepřesouvala žádnou energii nad klientem, jen jsem pomocí intuice a jistého flow nacházela nad každým člověkem energetické čakry, které jsem hladila a pomáhala jim se zharmonizovat. Pozorovala jsem první bezděčné pohyby očí, nebo prstu, někdy i výraznější pohyby periferních částí těla (paží, nohou). Lektor nám vysvětlil, že se v podstatě kvantová pole účastníků semináře přeformátují na základní otisk, s kterým se již narodili. Připadalo mi to trochu, jako kdyby se jen aktualizoval systém v počítači. Zároveň jsem postupně zjišťovala, že mohu druhého člověka léčit, i když jsem k němu otočena zády, jsem v jiné místnosti, či úplně na dálku. A i když můžeme pociťovat energii z léčení na dálku méně, světlo a informace se neztrácí. Bylo zvláštní uvědomit si, že když dávám rekonektivní léčení, pracuji mimo koncept lineárního času.

A na konci kurzu mě napadlo, že skutečně tyto frekvence, jichž se dotýkám a jsou v nás patrné, k nám přišli z Plejád. Jak říkal Eric Pearl, zakladatel metody rekonektivního léčení, na svých výcvicích, zřejmě i od nich přišly informace, které formuloval v šesti větách jeden z jeho klientů, když při ošetřování upadl do bezvědomí. Věty, které tehdy Fred vyslovil, zní: 1) Přišli jsme Vám říct, abyste pokračovali v tom, co děláte. 2) To, co děláte, přináší světlo a informace na Vaši planetu. 3) To, co děláte, spojuje struny. 4) To, co děláte spojuje řetězce. (Tato věta se dá přeložit tak, že léčení znovuspojuje vlákna DNA.) 5) Musíte rozeznat, že jste mistr. 6) Přišli jsme kvůli reputaci. Tato poselství v šesti větách jsou platná pro všechny praktiky metody rekonektivního léčení, nejen pro Erica Pearla. Co je však velmi zajímavé, zmínku o světelných frekvencích jsem našla i v knize Barbary Marciniak Země (učení Plejáďanů). Píše v ní mimo jiné o tom, že „ve všem, co na Zemi existuje, je obsaženo Vědomí, až docela dolů do molekul v konečcích vašich prstů a všechno je vedeno, aby pracovalo společně. Vědomí průběžně komunikuje prostřednictvím vibrací elektromagnetických frekvencí. Tyto frekvence se spojují a mají svůj investiční fond ve společné práci, takže každý je prospěšný celku.“ V knize se též píše o dvanácti druzích vláken DNA, která kdysi naformátovali do genetiky lidských bytostí mimo jiné Plejáďané. V průběhu vývoje času se tato vlákna ale zašmodrchala, i proto, k jakým na Zemi docházelo tyraniím. Nyní je potřeba je v našich tělech obnovit. Barbara Marciniak konkrétně píše o dvanácti tělesných čakrách a dvanáctce jako symbolu, na který je potřeba se zaměřit, pak o třívláknové DNA. Doslova píše, že „galaktická přílivová vlna světla vyjádřená skrze velkou konjunkci Urana s Neptunem v roce 1993 přinesla na planetu vliv kosmických paprsků, vytvářejíce mocnou třívláknovou DNA v masách lidí. Jak světelně kódovaná vlákna dostávají impuls ke vzájemnému sebenavíjení, formují se nová vlákna DNA“. S úvahou nejen o strunách a vláknech jsem pak během večera v chatce v Údolí volavek ulehala. A po každé noci jsem se budila s pozdravem „Dobré ráno“ mým spolubydlícím a účastníkům kurzu. Tento pozdrav jsme si několikrát během dne s Vladimírem zopakovali. Snad abychom udrželi pozitivní naladění z rozbřesku po celý den. Nevěnovali jsme se během těchto dnů jen léčení. Již v sedm ráno byl čas na povinný ranní běh, Oshovu dynamickou meditaci, povídání o tom, co jsme během léčení i dynamické meditace zažívali. Také jsme každý den kromě pauzy na oběd pravidelně tancovali. Zvedali jsme si tak pozitivní vibrace v těle, tedy náš fyzický i psychický stav tímto způsobem. Ekart nás seznámil i se základy koučinku dle Tonnyho Robbinse, který mluví a píše o tom, že „state is everything“. V jednom z jeho koučovacích kurzů jsem si pak sama ověřila, že nejdůležitější je opravdu stav, při němž vše v průběhu dne konáme, tedy v jakých se nacházíme frekvencích.